Aktuality
REPORT
Jaké byly oslavy 20. výročí Bratstva pravoslávnej mládeže na Slovensku?
9. -12. 4. 2010
Během konce Světlého týdne a Tomášovi neděle se na východním Slovensku uskutečnili dvě mimořádné mládežnické akce. První z nich bylo duchovní setkání v Košicích spojené s uctěním ostatků svaté mučednice Heleny ze Sinope a besedou. Druhá událost se konala v Prešově na tamější teologické fakultě. Zde probíhaly oslavy 20. výročí založení Bratstva Pravoslavnej Mládeže na Slovensku – SYNDESMOS. Obě akce byly též výjimečné bohatou mezinárodní účastí mladých křesťanů z Rumunska, Maďarska, Polska a Česka. Až z kanadského Quebecu přicestoval biskup Irenej a z Belgie přijel mládežníky podpořit prezident SYNDESMOSU (světová pravoslavná mládežnická organizace) otec Christopher D’Aloisio. Naši slovenští „braťja“ pro všechny hosty připravili naprosto úžasný a nezapomenutelný prodloužený víkend, plný poznávání nových kamarádu, krásného zpěvu a radosti z Kristova Vzkříšení.
Měli jsme tu čest být při tom všem. Na Slovensko jsme se ve dvou vypravili jménem českého Bratrstva Pravoslavné Mládeže v pátek 9.4. odpoledne. Vše začalo v Olomouci nástupem do vlaku Košičan, směr Košice. Po příjezdu jsme se setkali s již dříve dorazivšími mladými pravoslavnými z celého světa. Přivítali jsme se s maďarskou, rumunskou a polskou výpravou, dále jsme se pozdravili s koordinátorem SYNDESMOSU pro střední a východní Evropu Michailem Čerňjakem z Moskvy a Harvardským studentem Dimitryem Doohovskym, který pracuje na své doktorské práci o pravoslavných mládežnických organizacích po celém světě. Samozřejmě jsme se seznámili s mnoha mladými pravoslavnými Slováky včetně jejich prezidenta Alexandra Halušky.
Po přivítání jsme se na chvíli přesunuli do košického chrámu v náhradních prostorách bývalého sjezdového sálu. Někteří po té pokračovali domů, my jsme ještě vyrazili s naší hostitelkou, u které jsme v Košicích bydleli, Jankou na večerní toulku městem. Páteční den jsme ukončili večeří posvěcených jídel.
Další den ráno jsme se zúčastnili sv. Liturgie. Po ní byly do chrámu slavnostně přineseny ostatky svaté mučednice Heleny ze Sinope (dnes Turecko), která byla umučena za svoji pevnou víru v Krista. Nevzdala se Krista pro vidinu bohatého a pohodlného života s mocným osmanským pašou ani pro následné hrozné mučení. Poklonili jsme se jejím ostatkům a s požehnáním vladyky jsme zahájili besedu na téma „Tělo, chrám Ducha Svatého“. Úvodní slovo si vzal o. Imrich, po něm hovořil vladyka Juraj. Ve svém příspěvku vysvětlil pravoslavný pohled na lidské tělo a duši a jejich nerozdělitelnou jednotu. Následovala ještě řec o. Štefana a po té se již rozproudila plodná diskuze. Mladí věřící pokládali otcům záludné otázky týkajících se například pohledu pravoslavné církve na sport a půst. Zahraničním hostům byly veškeré příspěvky tlumočeny do angličtiny. V průběhu besedy se i mezi nás dostala zpráva o leteckém neštěstí v Polsku, která nás všechny velice zarmoutila. Panychydou poslouženou po skončení besedy jsme vzdali úctu zemřelým a vyjádřili upřímnou soustrast polským hostům.
Po poučném dopoledni nás čekal oběd v jedné z košických restaurací. Tam již dorazil i o. Christophore D’Aloisio. Byla to pro nás veliká čest setkat se a pohovořit osobně s prezidentem SYNDESMOSU. V rámci kulturního programu jsme se po obědě vydali na prohlídku města s průvodcem. Dvojjazyčný výklad nám přiblížil minulost i současnost druhého největšího města na Slovensku.
V podvečer bylo na programu přenesení ostatků svaté Heleny do dosud nedokončeného košického katedrálního chrámu. Obřadu se zúčastnil i otec duchovní z Řecka, který na Slovensko ostatky dovezl. Holý a prozatím prázdný chrám se zaplnil množstvím věřících, kteří zpěvem troparů a modliteb rozjasnili jeho holé zdi. Obzvláště působivé bylo „Christos Voskrese“ zazpívané v maďarštině, rumunštině a polštině mladými věřícími z oněch zemí. Košičané věří, že již v srpnu tohoto roku budou moci začít v novém chrámu normálně sloužit.
Sobotní večer jsme strávili v tělocvičně, kde jsme si pochutnali na výborném domácím guláši a kde jsme shlédli taneční vystoupení slovenských lidových tanců. Některé z nich jsme se pak dokonce naučili. Další program byl volný, seznamovali jsme se s ostatními, vyměňovali si navzájem kontakty a debatovali.
Tomášovu neděli jsme již trávili v Prešově, kam se naše česká výprava vypravila ráno. Někteří mládežníci ještě zůstali v Košicích na sv. Liturgii, kdežto my jsme se zúčastnili sv. Liturgie v katedrále svatého Alexandra Něvského v Prešově. Archijerejskou Liturgii, kterou sloužil vladyka Ján, vladyka Tichon, kanadský vladyka Irenej spolu s otcem Christophore a dalšími otci přenášela v přímém přenosu slovenská televize. Slavnostní službu zakončili vladykové a otcové svými projevy, kde vyzdvihovali práci Slovenské Pravoslavné Mládeže, která v tento den slavila své 20. výročí vzniku.
Po vyslechnutí poučných slov jsme se přesunuli do jídelny Semináře, ve kterém přebývají studenti prešovské fakulty. Zde pro nás bylo připraveno bohaté pohoštění a sem též dorazili zbývající mládežníci, kteří se účastnili sv. Liturgie v Košicích.
Odpoledne vypukl hlavní program oslav a to výstava práce, fotek, časopisů a dalších dokumentů popisujících činnost slovenské pravoslavné mládeže za uplynulých 20 let. Úvod patřil krátkým proslovům, kde jsme i my měli možnost popřát slovenským bratřím hodně Božího požehnání do další práce a podivit se kolik toho za pouhých 20 let dokázali vykonat. Jsou pro naše české Bratrstvo velikou inspirací. Shlédnout jsme mohli nejen fotoalba a archivní výtisky mládežnického časopisu Istina, ale i velkoplošnou projekci fotografií a jak se tvoří internetové stránky Bratstva. Nechyběla samozřejmě ani Bratská kronika.
Nedělní večer patřil taneční zábavě v krásných nově opravených prostorách sídla Bratstva. Pohoštění, trocha dobrého vína a lidová hudba nám rozproudili krev natolik, že jsme málem protančili střevíce. Když jsme se trochu unavili, byli jsme jako zástupci českého Bratrstva pozváni na pracovní večeři spolu s ostatními funkcionáři slovenského Bratstva a otcem Christophore. Probírali jsme starosti i radosti práce s mládeží, obdrželi jsme spoustu dobrých rad od otce Christophora, který nás dokázal všechny svým vlídným slovem velice podpořit a vzbudit v nás nadšení pro další práci. Jak říkal, entusiasmus mladých lidí je dar, který je třeba využít prací v Kristově církvi. Plní nových nápadů, myšlenek a inspirace jsme se ještě bavili ve studentském klubu.
Pondělí patřilo konferenci na teologické fakultě věnovaná problematice práce Církve s mládeží. Nejprve zazněly příspěvky děkana otce Jána Zozuljaka a po něm vystoupili zahraniční hosté vladyka Irenej, otec Christophore a bratr Michail z Moskvy. Jejich přednášky byly posluchačům tlumočeny do slovenštiny. Od vladyky Ireneje jsme se dozvěděli o problémech multikulturní pravoslavné církve v Kanadě, kde každá národnost má svůj vlastní chrám a o dění jinde se moc nestará. Otec Christophore popsal důležitost a smysl práce s mládeží, její problémy a navrhnul, jakými způsoby ji lze dělat. Důležitá je dobrá komunikace a nejlépe osobní kontakt mládežníků navzájem. Bratr Michail nás informoval o specifikách středoevropského a východoevropského regionu. Zdůraznil výhodu pravoslavných církví v zemích, kde patří k minoritním vyznáním, která spočívá v užším kontaktu představených církve s prostými věřícími a jejich potřebami.
Následovaly další příspěvky, například o působení sekt na mladé lidi, o sociální práci Bratstva a podobně.
Po obědě jsme se rozloučili s otcem Christophorem, který již odlétal domů. Obdrželi jsme od něj požehnání a přání mnoha sil do další činnosti. Konference pokračovala i po obědě. Jejím vyvrcholením byla diskuze, z níž jsme si mohli odnést mnoho zajímavých myšlenek.
Před odjezdem jsme měli možnost ještě navštívit ikonopisecký kroužek studentů a seznámit se s praktickou i duchovní stránkou ikonopisectví. To už se přiblížil večer a čas našeho odjezdu. Pryč se nám vůbec nechtělo. Za tyto čtyři dny jsme poznali tolik nových přátel, prožili spoustu událostí a obdrželi hromadu dárků. Pohostinnost a láska, kterou nám slovenští mládežníci projevili, byla naprosto neskutečná. Tyto Kristem požehnané dny pro nás byly nepředstavitelným zážitkem a ještě dlouhou dobu na ně budeme s radostí v srdci vzpomínat. Byli jsme smutní, že už musíme jet domů, ale zároveň jsme byli nesmírně šťastní, že jsme mohli strávit několik dní právě na východním Slovensku, domově našich nových přátel.
Těšíme se, až budeme mít možnost my hostit naše slovenské kamarády, na některé z akcí českého Bratrstva pravoslavné mládeže.
Ivo Vrobel
